Co je afázie? Afázie je porucha řeči, která se může objevit, když člověk zažije změny v mozku v důsledku zranění nebo nemoci. Nejčastěji je to způsobeno mrtvicí; afázii však může způsobit jakýkoli typ poškození mozku. Afázie může někomu ztížit porozumění, mluvení, čtení nebo psaní. To závisí na tom, které části mozku jsou postiženy. Afázie není spojena s kognitivními deficity. Potíže s hledáním slov – charakteristický příznak afázie – však mohou být také časným příznakem jiných neurologických stavů, jako je primární progresivní afázie, které jsou doprovázeny kognitivními poruchami. Jak se afázie diagnostikuje a léčí? Při stanovení diagnózy logoped hodnotí řeč a jazykové dovednosti člověka. Posuzuje, jak dobře osoba: Rozumí slovům, otázkám, pokynům a příběhům. Říká slova a věty.Logoped žádá osobu, aby pojmenovala předměty, popsala obrázky a odpověděla na otázky. Čte a píše. Logoped umožní osobě psát písmena, slova a věty – stejně jako číst povídky a odpovídat na otázky o nich. Afázii lze léčit různými způsoby v závislosti na konkrétních potížích, které člověk má, a na tom, jaké jsou jeho cíle (např. návrat do práce, péče o členy rodiny, účast na konkrétních životních aktivitách). Logopedi pracují s lidmi trpícími afázií jednotlivě i ve skupinách, aby tak zlepšili jejich komunikační dovednosti. Mohou jim také pomoci najít jiné způsoby, jak se vyjadřovat při mají potížích s mluvením. To může zahrnovat kreslení, ukazování nebo používání jiných gest (nazývaných augmentativní a alternativní komunikace). Do léčby jsou zahrnuti i rodinní příslušníci, kteří podporují komunikaci svého blízkého. Při komunikaci s osobou postiženou afázií použijte v každodenním životě tyto tipy: 1. Získejte jejich pozornost, než začnete mluvit. 2. Při mluvení udržujte oční kontakt. Sledujte jejich řeč těla a gesta. 3. Promluvte si s nimi na klidném místě. Vypněte televizi nebo rádio. 4. Udržujte svůj hlas na normální úrovni. Nezvyšujte hlas, pokud se daná osoba neptá. 5. Používejte jednoduchá slov přiměřená jeho věku. Nemluvte s ním tedy jako s dítětem, pokud jím není. Nemluvte s postiženým jako s hlupákem. 6. Používejte kratší věty. Opakujte klíčová slova, kterým chcete, aby rozuměli. 7. Zpomalte řeč. 8. Dejte jim čas na mluvení. Snažte se za ně nedokončovat věty. 9. Zkuste používat kresby, gesta, psaní a mimiku. Nemocný jim někdy může rozumět lépe než slovům. 10. Požádejte je, aby kreslili, psali nebo ukazovali, pokud mají potíže s mluvením. 11. Ptejte se „ano” a „ne“, abyste jim usnadnili odpověď. Nechte je občas udělat chybu. Nemohou vždy říkat vše dokonale. 12. Nechte je, ať se snaží dělat věci sami. Může to trvat několik pokusů. Pomozte jim, když o to požádají. Přejeme Bruci Willisovi a jeho blízkým hodně sil při boji s touto nemocí.