Deadbot, ne není to překlep, je další z řady botů založených na AI - umělé inteligenci. Již dnes je vyvíjejí některé technologické společnosti a plánují jejich uvedení na trh v blízké budoucnosti.
Jedná se o chatboty založené na digitální identitě zesnulé osoby (pro tento účel jsou použity záznamy ze sociálních sítí, e-maily atd.) a schopné konverzovat s rodinou a přáteli zesnulé osoby a napodobovat její osobnost . Ač se to může zdát jako sci-fi, není tomu tak a služby tohoto typu jsou nám blíž, než si dokážeme představit.
Vhled do vývoje deadbotů a etické stránky jejich využití přibližuje Belénem Jiménez, člen výzkumné skupiny CERPOP na univerzitě v Toulouse, která se zabývá etickou a psychologickou stránkou využití deadbotů.
"Ačkoli mrtví boti ještě nebyli uvedeni na trh, musíme se zamyslet nad bioetickými aspekty této technologie. Jejich používání se může brzy stát normálním, jako se to stalo u jiných aplikací, které nás zprvu možná překvapily, ale nyní jsou široce používány, jako třeba seznamovací aplikace. Vzniká tak digitální posmrtný průmysl, který tuto technologii stále vylepšuje,“ vysvětlil Jiménez. Domnívá se, že je nezbytné „prostudovat, jak mrtví boti zprostředkovávají smutek a jakým způsobem ho dokážou transformovat. Je to obor, ve kterém neexistují téměř žádné vědecké studie a neexistují jasné odpovědi, protože jejich použití a účinky závisí na různých faktorech, včetně toho, jak jsou tyto technologie navrženy."
Nová evropská legislativa mimo jiné stanoví, že chatboti musí uživatele informovat o tom, že komunikují s počítačovým programem a ne s reálnou osobou. Ačkoli klasifikuje tuto technologii jako „omezené riziko“, v citlivých kontextech, jako je zdraví, což by byl případ mrtvých robotů, je třeba pečlivě analyzovat důsledky této technologie.
Výzkum skupiny CERPOP na univerzitě v Toulouse, ukázal, že pozůstalí projevují rozpolcené postoje k této nové technologii: touha udržovat citové vazby se svými blízkými je kombinována se znepokojením, které pochází z interakce s programem založeným na digitální identitě zesnulé osoby.
Deadboti jsou založeny na takzvaných „ pokračujících svazcích “ mezi pozůstalými a zesnulými, což je termín často používaný v psychologii smutku. Jiménez řekl, že „tyto technologie využívají potřeby lidí vytvořit emocionální vazby“. Ve skutečnosti by mohly být ekvivalentem pokročilé a technologické verze vedení imaginárního rozhovoru s naším milovaným nad jeho hrobem nebo uchování jeho paměti prostřednictvím fotografií a videí. "Tato potřeba udržovat pouta nemusí být nutně patologická," vysvětluje Jiménez, "a pro mnoho lidí je to normální. Při používání deadbotů je však nutné přijmout určitá opatření a je nezbytné regulovat jejich používání, protože motiv zisku společností, které je uvádějí na trh, nemusí být v souladu s potenciálním terapeutickým využitím této technologie."
Vzhledem k absenci studií Jiménez poukázal na to, že psychologické účinky těchto technologií budou záviset na samotných uživatelích, na vztahu, který měli se zesnulým, a na vztahu, který navážou s chatbotem. "Jedním z nebezpečí je, že by to mohlo vést k negativním účinkům, jako je vytvoření vztahu závislosti, a dokonce i utrpení způsobené druhou ztrátou, pokud mrtvý robot zmizí - například kvůli technickým problémům."
Fotka od Gerd Altmann z Pixabay
Fotka od Brian Penny z Pixabay
Lidé se přirozeně učí nová slova a jejich používání v konkrétních situacích a činnostech, již od útlého věku. Tato schopnost, která nám přijde tak přirozená, že se nad ní v běžném životě ani nepozastavíme, však není vlastní pouze lidem. Ve studii publikované v časopise Current Biology bylo prokázáno, že i naši psí kamarádi dokáží přiřazovat předměty ke specifickým...
V dnešním technologicky závislém světě chytrých telefonů a notebooků není divu, že pro většinu dětí je pohodlnější používat klávesnici než pero či tužku. V mnoha ohledech je snazší používat notebook k zapisování poznámek ve třídě, protože tato metoda umožňuje rychlé psaní poznámek a studenti je mohou v případě potřeby snadno sdílet.
Smrt bude „volitelná“ a proces stárnutí bude „reverzibilní“ do roku 2045, hlásí dva genetičtí inženýři - José Luis Cordeiro a matematik z Cambridge David Wood. Při představení jejich společné knihy „Smrt smrti“ v Barceloně uvedli, že nesmrtelnost je reálná vědecká možnost, která může nastat mnohem dříve, než se původně myslelo.
Zvyk je železná košile, říká jedno krásné české přísloví. Některé zvyky máme natolik zažité, že si ani neuvědomujeme jejich škodlivý vliv na naše zdraví a zdraví mozku zejména. Některé každodenní zdánlivě neškodné návyky mohou být natolik špatné, že mohou způsobit trvalé poškození mozku. Pro příklady netřeba chodit daleko.
