Není to tak dávno, kdy být „single” bylo považováno za tabu. Spíše než s pochopením a tolerancí bylo na tyto lidi nahlíženo s větším či menším opovržením. Svět se však mění a lidé s ním. S množstvím lidí, kteří žijí jako tzv. singles se mění i společenské názory na tuto část společnosti.
Důvodů proč lidé zůstávají single je více. Jsou dvě základní skupiny singles lidí.
Někteří se tak rozhodnou zcela dobrovolně, upřednostní kariéru, profesní růst, podnikání. Dnešní doba nabízí v tomto směru velké možnosti. Tito singles svůj rodinný život často pouze odkládají na později. Do vztahu již vstupují s jistou představou o partnerovi a o tom jak by měl jejich vztah vypadat. Jsou obvykle zajištění a mají dobrou šanci vytvořit si hezký vztah s podobně smýšlejícím protějškem.
Druhou skupinou singles jsou samozřejmě ti, kteří si takový život nevybrali dobrovolně. Jsou to lidé spíše nešťastní, pocházejí velmi často z rozvrácených nebo jinak nefunkčních rodin. Do života vstupují s více či méně pokřiveným pohledem na svět a trvá velmi dlouho něž si tento nešťastný vzorec chování uvědomí - pokud vůbec někdy. Tito lidé často zůstávají pod devastujícím vlivem svých původních vzorců vnímání partnerského života.
Přestože velice touží vytvořit si hezký vztah, nejsou toho mnohdy schopni dosáhnout. Bohužel se tak dále utvrzují v jejich původních sebe-devastujících vzorcích chování a vidění světa. Není naneštěstí výjimkou, že tito nedobrovolní singles zůstávají v kontaktu se členy původní devastující rodiny. Ti si nad nimi často „myjí ruce” a naprosto bezohledně a vědomě jim nadále ničí život.
Jak z toho ven? Ta cesta je velmi, velmi těžká. V první řadě si takový člověk musí přiznat a uvědomit si, že jeho vzorce chování jsou ve velké míře naučené a pokřivené, zkrátka, že chyba je v něm. Je to ale chyba za kterou nemůže a lze ji napravit. Je k tomu potřeba vůle a hodně práce. Tito lidé by si měli uvědomit, že žijí pouze jednou a je to výhradně jejich život. Nepatří nikomu jinému. Opustit devastující prostředí je proto základním kamenem na této cestě, přestože v začátcích může vést k úplnému osamění. A co je na jejím konci? Možná, ale opravdu jen možná, je na konci hezký a vřelý vztah.
Mnoho lidí se během života ocitne v „single etapě”, ať už dobrovolně nebo ne. Někdy je fajn si trochu „odfrknout”, nabrat síly a jít životem dál. A nevšímat si hloupých poznámek a řečí, které vždy šíří lidé, jež jsou nespokojení se svými vlastními životy.
Podívali jste se někdy do zrcadla a s hrůzou jste zjistili, že oblíbené kalhoty se dají obléci jen s velkou námahou a něco stále kouká ven? Vítejte v klubu! Hubnutí v pase je asi nejčastějším novoročním předsevzetím hned po "přestanu prokrastinovat" (což samozřejmě odkládáme na zítra). Dobrou zprávou je, že zbavit se tuku kolem pasu není žádná raketová věda.
Stravování po celém světě dnes není o mnoho zdravější než před 30 lety, uvádí nová studie. Na stupnici od 0 do 100, v hodnocení toho jak dobře lidé dodržují doporučené stravování, přičemž 0 je špatná strava (předpokládejme velkou konzumaci cukru a zpracovaného masa) a 100 představuje doporučenou rovnováhu ovoce, zeleniny, luštěnin, ořechů a celých zrn. Většina zemí by získala...
V neustále se vyvíjejícím světě wellness je internet zaplaven různými dietami, cvičením a doporučenými postupy. Mezi nejnovější trendy, které získávají na popularitě, zejména na TikToku, patří metoda 30-30-30. Tento chytlavý a přímočarý přístup upoutal pozornost milionů lidí a propaguje kombinaci příjmu bílkovin a cvičení s nízkou intenzitou, která může nabídnout trvalé výhody.
Rozsáhlá studie zkoumala vztah mezi chůzí a rizikem vzniku chronických problémů s dolní částí zad. Výsledky jsou nezpochybnitelné: lidé, kteří hodně chodí, mají menší bolesti zad než lidé, kteří chodí málo – přičemž důležitější je to, kolik kdo nachodí, nikoli intenzita.
„Lidé, kteří věnují chůzi více než 100 minut denně, mají o 23 procent nižší riziko problémů s dolní ...
