V roce 1952, v pouhých šesti letech, se Alexandrův život drasticky změnil, když onemocněl obrnou. Nemoc ho rychle nechala téměř úplně paralyzovaného a připravila ho o schopnost pohybovat se, mluvit nebo polykat. Od té chvíle se Alexandrova existence důvěrně propojila s těžkopádným aparátem železných plic – velkým ocelovým ventilátorem, který mu umožňoval dýchat. Alexander během svého života čelil výzvám, které by odradily i ty nejodolnější jedince. Přesto odmítl propadnout zoufalství. Místo toho přijal život s vervou, která vzdorovala nepříznivým okolnostem. "Nikdy jsem se nevzdal a nehodlám se vzdát," prohlásil jednou Alexander. Spíše než aby se nechal uvěznit železnými plícemi, Alexander je použil jako katalyzátor růstu. Navzdory svým fyzickým omezením se houževnatě snažil vzdělávat. Vystudoval s vyznamenáním střední školu a dokonce získal stipendium na Southern Methodist University, a tím překonal počáteční odmítnutí kvůli svému postižení. Následně v roce 1984 promoval na University of Texas na Austin Law School, kde si vybudoval úspěšnou kariéru právníka. Alexandrovy úspěchy přesahovaly sféry akademické obce a profese. V roce 2020 napsal knihu s názvem „Tři minuty pro psa: Můj život v železné plíci“, zachycující jeho mimořádnou cestu. Kniha popisuje Alexanderův život, jeho nezdolného ducha a triumf vytrvalosti nad nepřízní osudu. Jonas Salk - objevitel vakcíny proti obrně Obrna, kdysi tak krutá hrozba, která pronásledovala komunity po celém světě, byla z velké části vymýcena díky průkopnickému úsilí jednotlivců, zejména amerického lékaře jménem Jonas Salk. Svůj objev si nedal patentovat a poskytl ho k volnému šíření. Některé odhady tvrdí, že se tím mohl připravit přibližně o 7 miliard dolarů. Tento svůj krok zdůvodnil tím, že nechat si patentovat lék proti obrně by bylo stejné jako „nechat si patentovat slunce“. Toto je lidství ve své nejryzejší podobě. Stačí se dnes rozhlédnout kolem sebe. Hrozných nemocí je stále celá řada. A léky na ně existují. Jsou však ve vlastnictví farmaceutických gigantů a kdo nezaplatí v řádech milionů, má smůlu. Neberou se ohledy ani na děti. Pan Jonas Salk dostal „dar z nebes” a daroval ho lidem. Podobné dary dostali i ostatní. Jenže je prodávají... Vynález účinné vakcíny proti obrně v roce 1953 znamenal obrat v boji proti této nemoci, který nakonec vedl k jejímu vymýcení ve Spojených státech do roku 1979. Bohužel pro jedince jako Alexander, jejichž životy byly obrnou nevratně změněny, nová vakcína již změnu nepřinesla. Alexandrova cesta slouží jako svědectví o síle lidského ducha překonat zdánlivě nepřekonatelné překážky. Jeho odkaz bude i nadále inspirovat generace a bude nám připomínat, že žádná výzva není příliš velká na to, abychom ji nezvládli s odvahou, vytrvalostí a neústupným odhodláním vzdorovat. Paul Alexander možná opustil tento svět, ale jeho nezdolný duch bude navždy přetrvávat jako maják naděje a odolnosti. "Bez ohledu na to odkud jste, jaká je vaše minulost nebo problémy, kterým musíte čelit, dokážete opravdu cokoli. Jen si to musíte uvnitř sebe nastavit a tvrdě pracovat." - Paul Alexander."