Klasika: Úsměv a oční kontakt Začneme nenápadně. Sedíte v kavárně, pár stolků od vás krásná žena. Plán je jednoduchý: zachytit oční kontakt, mile se usmát, počkat na signál. Co se může pokazit? No, třeba to, že zatímco se snažíte vypadat uvolněně a soustředíte se na ten správný okamžik, nevšimnete si, že už pět minut civíte jako postižený..., zkrátka zíráte. Když si toho konečně všimnete a pokusíte se o zachraňující úsměv, vypadá to spíš jako grimasa člověka s křečí v žaludku. Ona zvedne mobil a pravděpodobně volá ochranku. Moderní přístup: Náhodné setkání

Dobrá, oční kontakt nemusí být pro každého. Co takhle "náhodné" setkání? Zjistíte, že chodí běhat do stejného parku jako vy. Perfektní! Také začnete běhat. Jenže vy normálně neběháte. Vůbec. Takže po třech stech metrech dýcháte jak astmatický mopslík. Ona vás míjí s lehkostí gazely, vy se snažíte vypadat, že jen "zpomalujete na cooldown", ale ve skutečnosti řešíte, jestli ta bolest v boku je jen křeč, nebo už infarkt. Zdravíte, ale místo "Ahoj" z vás vyjde něco mezi sípáním a bečením. Kavárenský pokus číslo dvě: Konverzace Tak dobře, třetí pokus. Tentokrát jste připravený. Máte v hlavě téma (počasí? Ne, to je otřesné. Knihy? Ano!), vidíte, že čte. Přistoupíte s knížkou v ruce: "Pardon, vidím, že čtete Murakamilho, to je náhoda, já..." Jenže ona nečte Murakamilho. Čte Coelha. A vy právě přiznáváte, že ho nesnášíte. Horko. Zima. Panika. Začnete couvat a shodíte cizí šálek s kávou. Ta se rozlije po stole, na mobilech, všude. Ona rychle zachraňuje svou knížku (tu, kterou jste právě znehodnotili), vy se omlouváte, utíráte vše ubrouskem, který jste někomu právě vytrhli z ruky. Chaos dokonán. Online strategie: Tady přece nic nezkazím! Internet! Tam nemůžete nic shodit, nikoho podupat ani divně dýchat. Napíšete promyšlenou zprávu. Ne moc dlouhou, ne moc krátkou. S vtipem, ale ne moc vtipným. S otázkou, ale ne dotěrnou. Pošlete. A pak zjistíte, že jste v tom spěchu napsali "forfr" místo "fofr", nebo ještě lépe, že jste zprávu poslali její kamarádce se stejným jménem, kterou máte taky v přátelích. A ta to samozřejmě nasdílí. Přátelský doprovod: Kamarád to zařídí Zkusíte to s podporou. Kamarád přijde s plánem: on ji osloví, řekne něco vtipného, představí vás. Vy jen přijdete a budete cool. Ve skutečnosti váš kamarád řekne tak trapnou hlášku, že se za něj stydíte oba. Když vás představuje, zapomene vaše jméno. Vy se snažíte situaci zachránit nějakým vtipem, ale jste nervózní a řeknete něco, co v kontextu zní úplně jinak, než jste zamýšlel. Ona odchází. Vy a kamarád se na sebe díváte a víte, že tohle je příběh, se kterým se určitě chlubit nebudete. A pak... Jednou se to ale stane. Úplně nečekaně. Možná když to budete nejméně plánovat. Možná když už to vzdáte. Řeknete něco přirozeného, ona odpoví, usmějete se oba – tentokrát ne křečovitě – a najednou to prostě funguje. Žádná strategie, žádný plán, žádný kamarád. Jen dva lidé, kteří se potkali ve správný moment. A všechny ty předchozí trapasy? Jednou z nich budou skvělé historky na večeři. Snad. Takže nevzdávejte to. Každý nezdařený pokus vás přibližuje k tomu úspěšnému. Statisticky to dává smysl. Alespoň si to můžete říkat.